Zkuste si to představit: narodíte se v nevzhledném, středně velkém městě jménem Middlesbrough kdesi v Anglii, přeplněném chemičkami a těžkým ocelářským průmyslem, kde není nic. Tedy skoro nic, nesmíme zapomenout na univerzitu, fotbalový klub a muzeum kapitána Jamese Cooka. A k tomu desítky a desítky vybydlených domů, ve kterých unuděná místní mládež podniká své drogové a sexuální experimenty. Pustota a zmar, až by z toho jednomu hráblo... Žádný div, jeden z nejchorobnějších a současně nejinvenčnějších projektů blackové scény se zrodil právě zde.

Pozornost undergroundové komunity si THE AXIS OF PERDITION získali již prvním albem „The Ichneumon Method“ (2003), na kterém své obavy a strachy z odlidštěného a zmechanizovaného světa vtělili do komplikovaných kytarových struktur propletených chladným programmingem a studenými ambientními pasážemi. Výsledek? Peklo, kterému věříte.

A na druhém albu „Deleted Scenes From the Transition Hospital“ budete věřit dál. Nelidská návštěva z jiného světa a mráz, která se na vás z kompaktu vysype, jako kolidovala se slovy jednoho ze dvou členů AOP, Mikea: „Jsme úplně fascinováni opuštěností a starými chátrajícími budovami – věř mi, že jich Middlesbrough nemá nedostatek. Nedokážeš si představit, jaké to je, jít kolem takových trosek nebo opuštěných nemocnic, ztracených temnotách, jaké zvuky můžeš slyšet, když se zastavíš u shnilých zdí a posloucháš.“

Možná , že si to Miku dokážeme představit. „Deleted Scenes From the Transition Hospital“ je totiž poměrně výstižným soundtrackem k takové procházce. Je to stejné, jako když ve svém pokoji v noci šmátráte po vypínači a najednou nahmatáte něco slizkého a nevíte co to je. Hudební tvář AOP zůstává tmavá, chladná a výsměšně nelítostná. Budete potřebovat pořádnou dávku optimismu, aby jste propletli složitými zákrutami dekonstruktivistického bludiště orgií kytarových ploch, zmutovaných hlasů, industriálních ruchů a umělé rytmiky, pro které se čím dál častěji užívá škatulka post black metal (například VOID, BLUT AUS NORD nebo VELVET CACOON). Rozhodně zde nehledejte nějaké výrazné melodie nebo podobné pitomosti. O to v muzice AOP nejde. Důležitá je zpráva o zániku světa. Oproti jedničce je Deleted... mnohem pomalejší, načichlá sebevražedným doomem ve stylu ESOTERIC a především ne tak přístupnější. Albu musíte dát šanci minimálně pěti, šesti poslechů a teprve potom se vám ze zkalených vod začnou vynořovat jednotlivé obrysy potopené říše. Kdo do ní jednou vstoupil, už nenajde cestu zpět.